Září plné nostalgie…

Zahrada30.Srpen 2018Autor: Jana Potužníková

Když se tak dívám po prázdninách z okna, padá na mě vždycky spousta smíšených pocitů a v hlavě se jedna za druhou střídají vzpomínky na horké měsíce (které letos byly hned čtyři!). Léto se pomalu loučí, ve vzduchu visí příslib toho babího… a nostalgie si u mě obvykle podává dveře se spokojeným pocitem z přibývající sklizně. Jak je to tento rok?

Tohle léto nám všem dalo myslím slušnou lekci – hlavně v zacházení s vodou. Slunce se snažilo opravdu extrémně, takže se nejspíš jako vy už dlouho nedívám na svěží trávník, ale stále ještě na vyprahlou pustinu a popraskanou zem. Musela jsem se smířit s tím, že cibuli sklidím jen o něco málo větší, než jsem ji zasadila. Že oddenky jahod, které jsem už dvakrát zkoušela rozesadit, mi pokaždé spálilo slunce. Musela jsem brát jako fakt, že ani obrovská detenční nádrž na dešťovou vodu s objemem 10 000 litrů zahradu nespasí, že je vlastně celkem jedno, jak promyšlené zavlažování se dá na zahradě nastavit, protože když je vám „blbé“ zalévat pitnou vodou (což mně je), tak se prostě musíte vinou sucha rozloučit předčasně s malinami, ostružinami nebo tunou jablek.

S pokorou k přírodě

Příroda nám denně ukazovala, že s jejími rozmary nic nezmůžeme. A že když bude chtít, pěkně nám to „osladí“. Někdy si říkám: dobře nám tak. Zacházíme s ní jen s pramalou pokorou. Nechci se dohadovat o tom, jestli je současné počasí normální vývoj, nebo prostě naše „vina“. A ze mě třeba udělala letos vášnivého amatérského meteorologa. Ani nespočítám, kolikrát jsem sklesle seděla u internetu u meteomapy, která v místě našeho bydliště přesvědčivě ukazovala přívalové srážky, zatímco u nás v reálu nespadla ani kapka. Zvykla jsem si spát s otevřeným oknem, nahá i bez peřiny a před spaním se chodit o půlnoci koupat do dceřina malého nafukovacího bazénku, protože bagrovat velký, mi uprostřed tak zásadního sucha přišlo prostě… „sprosté“. Bazénkové koupání bylo bláznivé, ale když se doma pečete ve 30 stupních a nemáte naději na zchlazení, je trocha toho bláznovství dvojnásob osvěžující (protože venku se kolem půlnoci konečně teplota začínala stěhovat pod 25 stupňů).

Nejlepší prázdniny ever

Kdybyste se ovšem zeptali na léto mojí dcery, asi by vám teď, v září, podala úplně jiné „hlášení“. Tak to totiž bývá: zatímco my dospělí máme starosti, děti zažívají pravé bezstarostné léto. Stejně tak i naše Tina. Užila si nejvíc koupání za celých svých pět let života. Byla poprvé u moře, skákala ve vlnách, potápěla se a učila se plavat. Zažila první (příměstský) tábor, noční hru i táborové přespávání. Snědla nespočet točených i kopečkových zmrzlin, sorbetů nebo domácích nanuků. Přecpala se melounů i našich švestek a broskví, které se snad jako jediné fakt vydařily a byly přesladké. Přespávala u kamarádky, u babičky, u dědy. Snažila se ochočit divoká koťata, brodila se ledovou Otavou a tančila v dešti, když jsme pro trochu osvěžujícího chladu ujely na Šumavu. Zvládla konečně trpělivě vybarvovat bez přetahování a naučila se „netopýra“ (viset pověšená jen za nohy hlavou dolů, za neustálého výskání). A protože nebyla školka, užila si dosyta i nás, mámu s tátou. Připravila nám spoustu krásných okamžiků, které se vteřinu po vteřině měnily na nostalgické vzpomínky připomínající vlastní dětství, dávná léta, pradávné prázdniny a chvíle, které by člověk bez vlastních dětí snad úplně zapomněl… Třeba týdny u babičky, lívance pečené rovnou na kamnech, k tomu hrušková klevera! Ani nevím, jak dlouho jsem si na to nevzpomněla, dokud je moje babička nechtěla chystat letos i pro Tinu.
Hola hola, škol(k)a volá…

Teď už je tu zase školní rok. První školní den vyvolává také spoustu nostalgie. Školní tašku jsem tenkrát dostala červenou, koženou, se dvěma žlutými pruhy a nezbytnými odrazkami. Byla to taková ta klasická nízká aktovka, která nemohla být moderní snad ani v tom roce 1986, ale v paměti ji budu mít navždycky. Stejně jako pocit, s jakým jsem přišla 1. 9. 1986 ze školy zklamaná, že nás NIC nenaučili, jen přivítali a hned poslali domů. Tinu letos čeká poslední předškolní rok a mě rok, kdy jí budu hledat školu a chystat se na další dávku její samostatnosti. A i to je pro září vlastně typické: ve spoustě rodin znamená velký přerod, někde těšení, jinde slzy… Protože při zahájení školního roku prostě není každý dvakrát nadšený. A pro nás, dospělé, přináší září po létě značné zpomalení. Dny se pomaličku zkracují, teploty klesají, energie vystřelená v létě na maximum pomalu klesá. Ke slovu přichází deky a večery na gauči, u filmu nebo knížky. Pomalu ustává grilování, někdo už dokonce gril zazimovává. Mete se první listí, dokončuje se sklizeň a spousta věcí se jakoby přirozeně uzavírá – aby se už za chvilku mohlo něco začínat (že ano, milý podzime?).

Tak takhle to mám s nostalgií září já. A co vy?

 

 

 

 


Další zajímavé články

Vysavač (nejen) pro alergiky

To, co vysajete, zůstane do posledního alergenu ve vysavači. Pokud máte doma právě alergika, což je i můj případ, vysavač s vodím filtrem.... více

S prachem konečně doopravdy zatočíte!


Štvou vás ty nekonečné chuchvalce v rozích, jemný prach, který se snese zpátky k zemi pokaždé, když projdete místností, a stále.... více

Největší žrouti času při úklidu

Jste doma, celý den uklízíte a stále nemáte hotovo? Divíte se, kam Vám zmizel čas, když vlastně pořád něco děláte a až do večera se.... více