KDYŽ SE ZAMILUJE KŮŇ

KärchrovinyNezařazené18.Únor 2019Autor: Petra Procházková

Všichni dobře vědí, že zima dokáže být pořádně dlouhá a někdy se může zdát až nekonečná. Tenhle pocit je však ještě silnější u milovníků koní. Každý „koňák“ žije jarem, létem, a když se zadaří, tak i podzimem. Ale zima? Ta je vždycky nudná, jak pro jezdce, tak i pro samotného koně. Přes zimu se převážně pracuje na jízdárně (pokud tedy tu možnost máte), ale na to také každý kůň není. Ano, dříve se i u koní dodržoval tak zvaný „zimní odpočinek“ a ten se jistým způsobem snažíme dodržovat dodnes, ale když vysvitne sluníčko a vítr k nám zavane vůni blížícího se jara, pak člověk jen těžko odolává pokušení nasedlat a vyrazit do lesa. J

Věřte nevěřte, takové sluníčko a jarní vzdoušek tento víkend zavál i k nám. Zpočátku byl v plánu pracovní víkend na zahradě a opékání špekáčků. To jsme si splnili v sobotu, ale v neděli už jsem se vzbudila s takovým tím známým brněním v prstech, že dnes už prostě neodolám. Hrábě, nůžky i lopaty zůstaly smutně stát v kůlně a já se společně s dcerami vydala ke koním. Sluníčko sice svítilo, ale zima byla ukrutná. „To nevadí, nakrmíme koně a než si všechno připravíme, mráz určitě povolí“, říkaly jsme si. A opravdu. Než jsme nakrmily, vykydaly a dokončily přípravy na večer, zem už se méně třpytila jinovatkou a nevypadala nijak kluzce. Možná jsme to měly zkoumat víc, možná jsme si měly výlet rozmyslet, ale naše odhodlání bylo prostě maximální. Nevšímaly jsme si ani drobných náznaků „smolného dne“- přišlápnutá noha dcery (má zlomené dva prsty u nohy… ani to jí však nedokázalo od vyjížďky odradit J), hříbě utečenec (které jsme půl hodiny honily po vesnici J)… Ne, prostě se jelo. Přes vesnici to šlo moc hezky a tak jsme plné optimismu nakráčeli do lesa. Tam už to bylo o něco dobrodružnější. Cesty byly zmrzlé a my jsme si chvilkami i s koňmi připadali jako olympijští krasobruslaři. Nevadí, ledovým plochám jsme se vyhýbali a volili raději terén a trasy mimo hlavní cesty. Miluju tyhle vyjížďky s dcerami. Je to taková naše vzácná chvilka, kdy jsme spolu samy a rozebíráme všechny ty důležité holčičí věci. Koníci si pěkně šlapali mlázím, když v tom jsem pochopila, že je něco špatně. Moje kobylka Nineteen se postavila na zadní a začala řehtat. Smrt v očích (já i kůň J), no prostě děs. Asi vteřinu na to, co přestala vyvádět, napravo od nás zapraskalo v křoví, ozvalo se chrochtání a vyběhl na nás divočák! „Holky praséééé, pryyyč!“ Křičela jsem a pelášili jsme pryč. Na výběr trasy nebyl čas. Koně věděli, že je zle a volili si cestu sami. „Držte se koní“ řvala jsem dál a chrochtání neustávalo. Musím říct, že představa toho, že jednou spadnu z koně přímo na divočáka, by mi jindy možná připadala docela vtipná, ale v tu chvíli to byl horor roku 2019! Nejvíc jsem se ale bála o holky! Po pár stech metrech chrochtání ustalo a já našla odvahu se ohlédnout. Prase bylo fuč a my všichni zpocení až na… zádech J. Zastavili jsme a v lese zavládlo naprosté ticho a klid. Koně se s rozšířenými nozdrami rozhlíželi a stříhali ušima. Zafoukal vítr a z namrzlých stromů se na nás začaly snášet droboulinké vločky. Najednou bylo krásně. Ta strašidelná chvíle byla za námi a nikomu z nás se nic nestalo. V tu chvíli jsme si uvědomily, že máme ty nejlepší koně na světě. Mohli nás sklepat, snížit zátěž a frnknout do bezpečí, ale oni nás nezklamali a odnesli do bezpečí. Začaly jsme se všechny řehtat, až se nám slzy koulely po tvářích. Měly jsme důvod. Říká se, že když se zamiluje kůň, tak je to velká láska. V ten den jsme se ale zamilovaly my tři. Do svých koní.

Dny se nám pomalu prodlužují a času na podobná dobrodružství tak bude jen přibývat. Díky bohu! Myslím, že příští víkend necháme les prasátkům a zaměříme se raději na úklid stájí. Pokud nebude mrznout, oprášíme tlakovou myčku Kärcher K 5 Full Control a budeme zase trochu prospěšné.  Sobě i koním. K práci si možná pustíme písničku „Když se zamiluje kůň“ a v bezpečí sedlovny rády zavzpomínáme na naše lesní dobrodružství. J

Vaše Petra

 


Další zajímavé články

Přicházejí!

Když jsem byla malá, tak přesně v tomhle období kolem mých narozenin, jsme začínali (museli jsme) s Vánočním úklidem. Takže vystěhovat.... více

PLESÁME, ANEB JAK PŘEŽÍT ZIMU A NEZBLÁZNIT SE

Děkuji onomu skvělému muži, nebo snad ženě, který zavedl tradici „plesání“.více

Jak nemluvit sprostě na pracovišti

Pojďme si popovídat o problému, který řeší mnozí zaměstnanci, a to je respektování firemní politiky, etiky a konstruktivního přístupu.... více