Byla jednou jedna mladá žena.

Byla jednou jedna mladá žena. Milovala úklid, svůj čistý a voňavý byt. Pravidelně o něj pečovala. Její srdce patřilo muži, jež byl pro ní vysněným princem. Zanedlouho se k ní nastěhoval. Láskou byla očarována a to tak moc, že neviděla nebo spíš nechtěla vidět, jaký je ten mladík bordelář. Navíc se u dveří jejich bytu objevila krásná malá kočička. Evidentně postrádala majitele a teplý pelíšek. Žena se ji samozřejmě ponechala a ta malá, roztomilá bytost se stala jejím domácím miláčkem. Jelikož ženě tikaly biologické hodiny, přinesl jim čáp dvě krásné ratolesti. No a protože by bylo všem v malém bytečku poněkud těsno, rozhodla se i s mužem přestěhovat do rodinného domku.

Muž pořídili psa, protože to byl jeho sen. smutným psím očím se samozřejmě nedalo odolat, takže pejsek místo boudy okupoval manželskou postel. Hnízdečko lásky se zpočátku zdálo býti idylickým. První problémy nastaly ve chvíli, kdy muž zjistil, že má astma a alergii na srst zvířat. Kočka se psem byly rázem vystěhováni na zahradu, což se jim ovšem vůbec nelíbilo. Domáhali se svých dosavadních práv a neakceptovali rozhodnutí pána a paničky. Při každé příležitosti se snažili využít služeb pohodlné pohovky v obývacím pokoji. Mokré otisky tlapek, chuchvalce zvířecích chlupů a že jich nebylo málo, to je jen malý výčet, jež paničce znepříjemňoval první dny v novém domě. Kromě zvěře i manžel začal řádně využívat nově nabytého prostoru.S pravidelností sobě vlastní nacházela žena jeho použité spodní prádlo, trička, modrákové kalhoty a především pak řádně zapáchající ponožky- řádně pohozené v různých koutech domku. Asi největší škůdci však byli děti! Jelikož bylo to mladší batoletem a starší taktéž maminku neposlouchalo, nacházela žena po všech pokojích poházené hračky, oblečení, křupky a potravu s neurčitým původem. Samozřejmostí byly i zaschlé skvrny od různých tekutin. Z mladé,  šťastné ženy milující svůj naklizený domov se během pár měsíců stala vystresovaná, uhoněná služka. Její domlouvání, přemlouvání, zákazy ani příkazy nebralo vážně zvířectvo, muž ani děti.

Na pokraji zhroucení….právě ve chvíli, kdy uklízela exkrement po vynalézavém batoleti, které si dokázalo samo sundati plenu… pak právě tehdy ženě došlo, jak marný je její boj s větrnými mlýny! Že není na světě jen proto, aby uklízela a zajistila sterilně čistý domov své rodině. Nadechla se zhluboka a pak vyběhla ven na zahradu, kde si hrálo zvířectvo, děti a manžel. Došlo jí, že to hlavní štěstí na ni čeká právě tam!  A  je vlastně jedno, jestli je podlaha v bytě snesitelně nebo sterilně čistá : )…..