,,Musíte vstát, když vás něco srazí k zemi!“

Nezařazené8.Říjen 2018Autor: Svět Čištění

Petra Svobodová

Koordinátorka projektu Bellis – mladé ženy s rakovinou prsu

Bylo mi 29, co se mi „změnil“ život. Nikdy bych nevěřila, že něco takového mě může potkat v tomhle věku, ale potkalo. Začalo to celkem nevinně.
Nahmatala jsem si bouličku v prsu, tak jsem pro jistotu zašla ke svému gynekologovi. Ten mě uklidnil, že to určitě není nic vážného, ale pro jistotu odeslal do mamologické poradny. Po vyšetření ultrazvukem mě paní doktorka objednala na biopsii, pro jistotu. Po týdnu čekání přišel den, kdy jsem měla dojít pro výsledky. Šla se mnou maminka, samotné se mi nějak nechtělo. Ve chvíli, kdy jsem byla na řadě a paní doktorka řekla mamce ať jde do ordinace se mnou, mi to došlo. Pochopila jsem ve vteřině, že to není v pořádku. První pocity byly možná snad ani nepopsatelný. Scénář, který mi probíhal hlavou byl jasný – to je konec. Je mi 29 let. Jsem bezdětná. Jsem čerstvě zamilovaná. Co teď? Co bude dál? Dá se vůbec rakovina vyléčit? Co všechno mě čeká? Co na to řekne přítel, jsme spolu tak krátce, opustí mě?
Budu muset podstoupit chemoterapii? Přijdu o vlasy, bude mi pořád zle,……atd. Miliony otázek ve mě zápasily jedna s druhou. Začal kolotoč vyšetření, konzultací a naplánování léčby. Nejdříve jsem šla na operaci, pak na chemoterapii, naplánovali mi ozařování. Všechno šlo pěkně plynule za sebou a já už měla sílu se vrátit zpátky do práce s tím, že už si budu jen dojíždět na ozařování. Ale to jsem se trochu spletla. V té době mi přišly výsledky z genetiky s pozitivním genem BRCA 1. Z důvodů vysoké možnosti onemocnět rakovinou prsu znovu, či onemocnět rakovinou vaječníků, jsem pak raději podstoupila oboustrannou mastektomii. Byl to pro mě hodně náročný rok. Ale zvládla jsem ho. Jsem na sebe svým způsobem pyšná. Při prvních pocitech jsem totiž myslela, že zůstanu někde stočená v koutě, že už se z toho nevzpamatuji, že mě to psychicky porazí. Postupně se mi myšlenky utřídily. Musíte vstát, když vás něco srazí k zemi. Vždyť přeci chcete žít.
Řekla jsem si, že to zkusim, zkusim to zvládnout, odměna žít za to určitě stojí. Dnes přemýšlím trochu jinak. Snažim se myslet pozitivně a užívat si každý den. Už neřeším hlouposti, urovnaly se mi priority v životě. Mám toho nejlepšího chlapa pod sluncem, rodinu, která mě podporuje, přátele o kterých vím, že tu pro mě vždy budou. A možná to bude znít jako klišé, ale cítím se silnější‎.


PetraSvobodova

Další zajímavé články

terrasse dans un jardin aux couleurs de l'automne

ČISTĚME ZAHRADNÍ NÁBYTEK I PO SEZONĚ!

V minulém článku jsme se rozloučili s létem- slzavé to bylo údolí… Nuže, co naplat?! Nejsme přeci malé děti, abychom to tak prožívali.... více
LHP_5054h

Hana Holišová: „Hlavně zdraví“ není jen fráze

Praha už po osmnácté zažije velkolepou oslavu života, zdraví, ale i solidarity, soudržnosti a naděje: Avon Pochod za zdravá prsa 2018!.... více
Kärcher výrobky ve žluté barvě

Žlutá přitahuje nejen hmyz

Co si jako první představíte, když vám někdo řekne slovo „žlutá“? Ano, v tuto chvíli by pravděpodobně bylo úplně nejlepší,.... více